Vlak je nacpaný jako obvykle, těla cestujících soupeří o prostor ve snaze urvat si pro sebe v davu malou oázu klidu. Ani pořádně nezvedneš oči od knihy a skrz hudbu z iPodu si vyměňuješ pár zdvořilých vět s mužem, který se usazuje vedle tebe.
Potlačíš zareptání, když tě tělem přimáčkne ke stěně, hryzneš se do rtu, zatímco vytahuje počítač a zase o kus proniká do tvého území. Zjevně si všiml, jak jsi napjatá, věnuje ti omluvný úsměv a jeho milý výraz pocit křivdy na vteřinu málem překoná.

Vem si mne. Vem si mě tvrdě a neůprosně. Ukoj se na mém těle, jak si přeješ. Udělej mi to a nedbej na mé prosby. Buď perverzní, silný a zvířecký. Já toužím stát se Tvou panenkou na hraní...

Vzrušuje mne naše hra. Líbí se mi, když cítím tvou převahu a nedáš mi šanci vyvlíknout se z Tvého objetí. Přeji si být šoustána, tak, až se mi nebude dostávat dechu. Miluji Tvé prudké přírazy. Miluji ten pocit naprosté bezmoci. Miluji a chci být milována...

Dle instrukcí jsem si na hotelové recepci vyzvedla klíče od pokoje. S očekáváním vystoupím po schodech a vcházím do místnosti našeho setkání. Pokoj je celkem útulný, čistá sprcha a voňavá postel mne malinko uklidní.

Jsem nervózní. Mám ztažený žaludek a ruce roztřesené. Zbývá mi dvacet minut do Tvého příchodu. Hlavou mi běhají otázky.. Vážně do toho jdu? Neublíží mi? Budu se mu líbit?..
Nadechnu se, otevírám okno a zapaluji cigaretu. Sakra! Má "berlička" mi nepomáhá. Típu ji o parapet. Musím se připravit. Již totálně rozklepaná se začnu vysvlíkávat. Trochu lituji, že mne neuvidíš oblečenou. Vzala jsem si to nejlepší, spodní prádlo nevyjímaje.

Táhneš mě za sebou po lesní cestě. Hned za posledními domy na konci vesnice jsi mi drsně nasadil obojek. Zápěstí mi secvakla želízka. K obojku jsi mi připnul řetízek . Nepromluvils ani slovo od chvíle, kdy jsme vyrazili . . . to mě trochu děsí. Rád mi říkáš, co se bude dít a pak pozoruješ, co to se mnou dělá. Co je to s tebou dneska? Vím, že otázka by nepomohla, Pán mi řekne, co uzná za vhodné a co podle něj potřebuju vědět.